Je 31. října a Chrudim se topí v podzimní melancholii. Kdo může, ten raději ani nevychází z domu. Přesto, nebo možná právě proto, se v ulicích i tak najde pár zbloudilých duší.

Nejinak je tomu ve Filištínské, která se poctivě připravuje na Halloween. Vydlabané dýně ani umělé pavučiny nepůsobí nijak kýčovitě, spíše naopak. Jen tu a tam rozvěšené lebky a kostlivci se zdají být až příliš realistické. V ulici je podezřelý klid. Starší paní o holi se vrací z procházky domů a dámy v kavárně popíjejí kávu. Profesorka místního gymnázia běží na dnes už třetí dýňové latté. Jako už tolikrát jí doprovod dělá její pejsek, fenka Moly.

Dnes je ale něco jinak. Moly je nervózní. Zvedá se vítr a sfoukává plamínky svíček ve vydlabaných dýních. Přežijí jen ti nejsilnější. Moly štěká a nejde uklidnit. Na Filištínskou padá tma, jako by z ní mizela všechna radost. Oči těch, kteří se nestihli schovat, se upínají na postavu v černém. Moly se staženým ocasem hledá bezpečí za nohama paní profesorky. Obě na chvíli přestanou dýchat, když je postava mine.

Tvář zakrývá černý klobouk, i přesto ale většina už tuší. Velké prsteny jen potvrzují to, co už si všichni myslí. Ve městě je pan Bones.

Postava zatížená nejděsivějšími legendami pomalu kráčí ulicí. Starší paní o holi se instinktivně pokřižuje. Tvář pana Bonese zdobí výrazné líčení, jako by mu lebka prosvítala skrze kůži.

Jde klidně, na nikoho se neotočí, nikdo pro něho neexistuje. V jedné ruce svírá smotaný černý papír. Zpoza rohu vychází malá holčička s maminkou. Když pana Bonese spatří, okamžitě k sobě přitiskne svoji dceru. Přesně tak, jak jí velí mateřský instinkt.

Malá Viktorka je ještě nezkažená. Ničím a nikým. Na pana Bonese upře své nevinné oči a usměje se. On se zastaví a pohlédne na maminku.

V očích maminky se zrcadlí strach a obavy. Pan Bones se sehne k Viktorce a předá jí smotaný černý papír. Poté z kapsy vytáhne malého plyšového medvídka a s úsměvem i jej předá děvčeti. 

Maminka ze strachu vytrhne Viktorce papír z ruky. Třesoucíma rukama jej rozbaluje a s napětím ho zkoumá. Oči jí ihned poté přelétnou k textu. Nemůže uvěřit tomu, co právě čte.

Nasucho polkne. Za panem Bonesem se zavře mlha.

Tma. Tichou ulicí znějí v děsivém staccatu pomalé kroky. Jako by někdo držel prst na tepu života...Mr. Bones odchází a Chrudim se může zase nadechnout.  Báli jste se? Nemusíte. To jsme se jen letos na Halloween inspirovali přímo u těch nejpovolanějších a zkusili rovnou spolupráci se strašidlem. Mr. Bones rád děsí, temnota je jeho domovem a libuje si ve všudypřítomném strachu, Halloweenu na Viva ale neodolá ani on sám. Zeptejte se ho! Možná ještě bloudí po Filištínské...